Hudební krása z Irska
Ke spoustě hvězd populární hudby,
které od začátku 90. let zavítaly do našich končin, přibyla i jedna výtečná
kapela z Irska, jejíž letošní červnová návštěva České republiky však nebyla
zdaleka první. Skupina The Frames, o níž je zde řeč, tu byla po loňských
moravských koncertech letos v lednu, kdy však její vystoupení v Baráčnické
rychtě kolidovalo s klubovým večerem s paní Soňou Červenou, takže na setkání
s jedenatřicetiletým Glenem Hansardem a jeho spoluhráči jsem si musel ještě
pět měsíců počkat. To sekání však stálo zato. V lednu totiž Frames hráli
i v brněnském klubu Stará pekárna, koncerty se natáčely, a výsledkem je
album Breadcrumb Trail, které vydavatelství Indies Records při červnové
návštěvě kapely uvádělo na trh, k čemuž byla v pondělí 24.6. odpoledne
uspořádána v Praze tisková konference. Sympatický Glen velmi ochotně odpovídal
na otázky, takže se přítomní dozvěděli, že kapela nevychází z tradiční
irské hudby, ale hraje převážně své vlastní skladby, že počátkem letošního
roku podnikla úspěšné turné po Spojených státech a v květnu vyprodala všech
sedm tisíc míst v sále dublinského hradu, řeč přišla i na to, že Frames
bývají poměřováni svými krajany - superskupinou U2, která už po mnoho let
patří ke špičkám světové rockové hudby. Frames ale toto srovnávání odmítají;
Glen říká, že U2 jsou dnes obchodní korporací, kde je hlavním motivem snaha
být stále na vrcholu, a kde se točí velké peníze, v nichž se ta skvělá
hudba bohužel poněkud topí. Glen také zavzpomínal na své začátky, kdy už
od třinácti hrával v Dublinu na ulici. Jednou - to už mu bylo patnáct -
se tímto způsobem snažil získat peníze na koncert slavného irského zpěváka
Van Morrisona, a obrovská náhoda zavedla tento Glenův idol právě před hrajícího
teenagera. Ten asi pěveckou hvězdu zaujal, protože obdržel obnos, který
mu návštěvu koncertu umožnil. Když se o pár let později Glen už jako poměrně
známý muzikant ocitl na oslavě Morrisonových padesátin, odvděčil se mu
tím, že s ním až do rána jamoval a popíjel irský národní nápoj. Stejně
pohádkově zní i příběh z nedávné doby - Frames v dublinském studiu, najednou
se otevřou dveře, a v nich stojí sám velký Bob Dylan. Chvíli kapelu poslouchá
a pak překvapeným muzikantům navrhne, aby mu dělali předskokany při jeho
britském koncertu. Může být nějaké vyšší ocenění hudebních kvalit těchto
sympatických hochů?
Večer po tiskovce kapela vystupovala
v žižkovské Akropoli, předskokana jí sice nedělal (na oplátku) Bob Dylan,
ale hoch, který má předpoklady se k jeho slávě také jednou přiblížit. Jmenuje
se Josh Ritter, je mu 25 let, a pochází z Moskvy, tedy přesněji řečeno
z města Moscow v americkém státě Idaho. Zpívá vlastní písničky, doprovází
se na kytaru, vydal už dvě výborná CD, a určitě o něm v budoucnu uslyšíme.
Ještě před ním se na pódiu objevila valašskomeziříčská skupina Rauš, která
se rovněž zdá být příslibem.
Pozornost publika byla však samozřejmě
upřena na hlavní hvězdy večera, které hrály především repertoár z nového
CD, a přesvědčovaly přítomné, že nelze doma takové album nemít. Hudba skupiny
je neobyčejně nápaditá, překvapí rozsahem stylů, dynamiky, barev. Glen
dokáže zpívat neskutečně jemně a něžně, zcela sám nebo jen doprovázen foukací
harmonikou, aby vzápětí zazněl řezavě ostře či za doprovodu celé kapely
expresivně burácel jako uragán. Jeho spoluhráči (kytary, housle, bicí)
své nástroje výborně ovládají, takže skladby nabízejí i skvělé pasáže instrumentální.
A jaké je CD Breadcrumb Trail, které
je po čtyřech studiových prvým živým albem skupiny The Frames? Je to více
než 75 minut výborné hudby, která zní v deseti písních z koncertu a dvou
bonusových nahrávkách, pořízených v brněnském studiu AudioLine. Nahrávaný
koncert měl i svého hosta, kterým byl houslista Honza Hrubý, a ten se objevuje
i ve třech skladbách na albu, které svými sóly patřičně přizdobil. Na nahrávce
zůstaly nejen Glenovy promluvy mezi skladbami, které jsou pochopitelně
v angličtině, ale také první oslovení publika, které bylo řečeno česky,
a znělo: "Byla to dlouhá cesta, která nás sem přivedla, ale teď jsme tu
doma." Velmi podobně se vlastně vyjadřoval irský básník Desmond Egan, s
nímž jsem se sešel o pár dnů dříve než s Glenem. (Viz článek Irská poezie
v minulém čísle.)
Na obou studiových bonusových nahrávkách
zpívá Glen bez kapely, za doprovodu své kytary, na té druhé, nazvané Star,
Star, si s Glenem zazpívaly mladičké sestry Irglovy z Valašského Meziříčí,
čtrnáctiletá Markéta a jedenáctiletá Zuzana. Obě se hudbě věnují - hrají
na klavír a zpívají - a nechaly se Glenem tak příznivě ovlivnit, že se
nahrávka povedla hned napoprvé. Text této krásné Glenovy písně začíná slovy
"Hvězdo, nauč mě jak mám zářit", což lze v tomto provedení chápat i jako
jistý symbol, když někdo, kdo s hudbou začíná, žádá o radu skutečnou, jasné
zářící hvězdu.
Ivan Kott
Otištěno ve zpravodaji Jonáš-klubu
číslo 1, ročník 2002-03 |
