Mnohokrát jsi prohlásil, že se v ČR cítíš velmi dobře. To říkáš v každé zemi, v níž hraješ? Můžeš popsat, co je tak výjimečného na ČR, publikum, pocit z hudby nebo co vlastně?

Tak jako to je s většinou skutečných věcí, je těžké najít vhodná slova pro to, co se mi na této zemi tak líbí. Zřejmě je irská senzitivita podobná české, obě jsou v harmonii a možná jsou stejné. V Češích je pesimismus a humor, který znám. Za komunismu jsem tady nebyl a zajímalo by mě, jaké to muselo být... Vypadá to, jako byste něčím procházeli, nějakou rostoucí bolestí, a pro mě jako Ira je zajímavé to sledovat. V Irsku se toho v poslední době hodně změnilo, prosperujeme a sami sobě důvěřujeme, ale v této změně se skrývá hluboký smutek, protože za vše, co získáme, vždycky něco ztratíme. A cítím, že v Irsku ztrácíme svou nevinnost, nenasytnost je přípustnější… A každým dnem ďábel vždy získává něco navíc. A možná dosáhneme toho bodu, kdy si jako národ uvědomíme, že už to zašlo příliš daleko a započne dlouhý proces uzdravování a pokory. A stejné pocity mám, když jsem tady. Doufám, že to tady nenabere takovou rychlost jako v Irsku...

Věříš v pokrevní nebo genetickou spřízněnost Čechů a Irů jako mnoho lidí tady v ČR?

O krvi nebo genech toho moc nevím… Ale věřím, že po celé zemi jsme všichni stejní lidé, jen jsme jinak zformovaní kulturou, která nám určuje hranice. Jsem Ir jen proto, že nejsem Angličan nebo Čech. Identifikuje nás všechno, co nejsme. Věřím, že všude na světě lidé zažívají stejné pocity týkající se života. Jsme lidé, a to nás spojuje.

Během jednoho roku odehráli Frames tři šňůry po ČR. Tady si nevyděláte mnoho peněz, český trh není tak velký, aby mohl být marketingově zajímavý. Abyste prorazili, musíte se soustředit na hraní ve velkých zemích, ve Velké Británii, Německu, USA. Co vlastně od koncertů tady očekáváte?

Tak často sem přijíždíme prostě proto, že se nám to tady napoprvé strašně líbilo. Řekli jsme si, že až budeme mít čas, přijedeme znovu. V Česku se opravdu nedá vydělat tolik peněz, kolik si kapely představují, ale my jsme nezávislí, můžeme cestovat nalehko a nepotřebujeme být strašně bohatí. Jinde si můžeme vydělat slušné peníze, takže sem přijíždíme vlastně pro ten skvělý pocit ze hraní v zemi s tak bohatou kulturou a velkými umělci a vášní pro umění… Také tady mám spoustu blízkých přátel, s nimiž chci být. No, a když tady hrajeme, můžu je navštívit...

Koncerty Frames jsou odlišné od vašich cédéček. Mnoho vašich velkých fanoušků vás objevilo právě díky koncertům. Říká se, že z pódia vysíláte zvláštní energii. Věříte ve vysílání a přijímání takové energie?

Hudba ve svých vrcholných momentech zastavuje čas a navozuje snové pocity. Na koncertě jde o přímé spojení. Před publikem můžeme být lepší kapelou, protože se o publikum opíráme a oni zase o nás, nejde o oddělenou existenci jako při nahrávání desky. Publikum tvoří nejméně 50% toho všeho. Naše hudba je často ovlivněna místem, v němž hrajeme, takže jednou je ryzí a vášnivá, a někdy je to naopak od začátku do konce boj… Rozhodující je daný moment a cokoli daný moment vyžaduje, to musíme udělat. Jen tehdy se ten zázrak může uskutečnit. Pokud s tím vším bojujeme, jsme jen obyčejnou kapelou na pódiu a nic zvláštního se nestane. Ale když dáme průchod citům, pak se ten zázrak může uskutečnit. A energie může proudit z pódia do místnosti a z místnosti na pódium...

Proč jste se rozhodli vydat v ČR živé album? Nebylo by to jednodušší v Irsku, kde publikum zná všechny vaše písně, během koncertu je s vámi zpívá a vytváří tak tu zvláštní atmosféru?

Naši přátelé nám nabídli, abychom natočili dva koncerty v Brně. Měli jsme na to vícestopý systém a výsledek zněl velice dobře. Když nám z Indies nabídli, že to vydají, neváhali jsme. Vlastně to byl takový experiment. Funguje to a teď zkusíme něco podobného v Irsku a zařadíme na album ztracené nahrávky. Snad tak zachytíme kapelu způsobem, jakým jsme doufali...

Co jste od tohoto alba očekávali? Jste s ním spokojeni? Chybí vám tam nějaké skladby? A proč ho chcete prodávat jen v ČR?

Očekáváme, že se tak Frames dostanou k širšímu publiku a že to album budou lidé poslouchat a budou pro své přátele vyrábět kopie… Ale hlavně že se jim bude líbit. Jakmile je hudba venku, už nám nepatří, už si nalézá svou vlastní cestu... A proč se deska prodává jen v Česku? Je to prosté - tady jsme ji nahráli...

Ve třech skladbách hostuje houslista Jan Hrubý. Co vás k němu přivedlo?Přináší do těch skladeb něco nového, výjimečného?

Jan je skvělý houslista. On ty skladby předtím nikdy neslyšel, ale má úžasný dar vcítit se do jakékoli hudby. Kdykoliv jsme mohli cokoliv změnit, on by ale stejně rychle zareagoval...

Za pět dní jste odehráli šest koncertů, vidělo vás víc než šest tisíc lidí. Jste spokojení s tak velkou šňůrou po Česku? Kde se vám hrálo nejlépe?

Pro mě osobně byl nejlepší koncert v brněnském planetáriu. Byla tam velice zvláštní atmosféra a museli jsme se držet hodně zkrátka. Toho dne jsme se dostali do takového bodu, kde jsme hudebně překvapili sami sebe. To turné bylo intenzivní a vyčerpávající. Ale odvedli jsme dobrou práci a domů jsme přijeli spokojení, i když s menší kocovinou... Valmez byl taky skvělý. Křtili jsme desku Rauše, což pro nás byla pocta. Tyhle kluky máme rádi, jsou opravdu dobří...

Na koncertech také hrajete coververze - můžeš některé jmenovat a říct, proč je hrajete? Také používáš jen části skladeb jiných umělců, což není zrovna obvyklé - proč to všechno?

No, tohle má kořeny asi v době, kdy jsem hrával na ulici. Pokaždé jsme smíchali různé písně a také způsob, jakým jsme je hráli. Téměř pokaždé jsou coververze jen zábava. Něco, co nemáme nazkoušené a co nám dělá radost. Když na pódiu nic neriskujeme, nebavíme se.

Šest koncertů a každý úplně jiný. To je na Frames tak výjimečné - nikdo (včetně hudebníků samotných) neví, co bude následovat. Proč? Riskujete, že někdo něco špatně pochopí. Stojí to za to?

Samozřejmě. Právě tohle mě na Frames nejvíc baví; když riskujeme a někam jdeme s hudbou, v níž si nejsme tak jistí. Existuje veliké riziko selhání a nesnází, ale když to vyjde, je to neobyčejný zážitek. Nepíšeme si, které skladby budeme hrát, před koncertem nezkoušíme celé hodiny - jsme hudebníci a naším jediným skutečným úkolem je ve správný čas nechat naši hudbu přijít. Někdy kráčíme po laně, dole není záchranná síť a já si vůbec nejsem jistý, kde je kapela. Já ale z toho lana seskočím a kroužím vzduchem... A v devíti případech z deseti se mě ve vzduchu chytí mí přátelé a pak spolu letíme vzhůru. A v jednom případě spadnu na zem, zlomím si pár kostí a pomalu se léčím. Tohle je velice důležitá součást života kapely: bez rizika selhání nic velkého nevznikne.

Poté, co "For the Birds" bylo vyhlášeno nejlepší irskou deskou za rok 2001, všichni netrpělivě čekají na nové nahrávky. Jaké bude vaše nové album a kdy vyjde? Bude tato deska pro skupinu důležitější než ty předchozí?

Alba jsou dokumenty, jež muzikanti vytvoří během života jednotlivých skladeb. Vážně nezáleží na tom, co se o nich v té které době řekne. Naše nová deska bude jen další zastávkou v dlouhé řadě písní. Doufám, že na posluchače působí emotivně, to stačí. Pokud deska, která se prodává po miliónech a vydělává spousty peněz, na nikoho nezapůsobí, pak nestojí za nic. My prostě jen chceme udělat desku, na niž budeme pyšní. Všechno ostatní je v rukou osudu. Ocenění nejsou k ničemu. Nejlepším měřítkem jsou přátelé...

Dalším krokem Frames není jen natáčení nového alba, ale také velké turné. Kde budete hrát a jakou máte v současnosti pozici v USA a v Austrálii?

V Americe jsme v posledních dvou letech tvrdě pracovali a právě začínáme sklízet první plody. Prodali jsme slušný počet desek a chodí na nás hodně lidí. Ještě to bude trvat dlouho, ale pokaždé, když tam přijedeme, je to lepší. Takže práce se nakonec vyplatí. A Austrálie, to bude zábava. Nahrávka je v rádiích úspěšná a dobře se prodává. Chceme se tam letos podívat dvakrát.

Kdy se z Frames stane nejslavnější kapela světa a kdy se vaše skladby budou denně hrát v rádiích a vaše videa na MTV? Kdy budete hrát ve Wembley pro 100 tisíc lidí? Nebo jinak - kdy z vás budou milionáři? A chcete vlastně tohle všechno? Někdy to tak nevypadá...

V popkultuře se věří na to, že na vrcholu je místo jen pro jednoho. V jednom momentě jste zlatí, ale pak přijde nějaký další objev a sestřelí vás. Tahle filozofie nás všechny zachycuje v momentě, kdy se škrábeme do středu pozornosti. Honíme se za jakýmkoliv uznáním a za dobrými referencemi v tisku. Jakkoliv si uchovat podporu byznysu, který se stará jen o jednu věc - o peníze. Jediným skutečným úkolem člověka na Zemi je však bojovat s ďáblem. A přesto - vždycky, když nám jde o slávu, zobeme mu z ruky. Popkultura je špatná. A The Frames už nikdy nebudou věřit v žádné rockové hvězdy. Vyhrát se dá jedině tak, že se vydáte jinou cestou. Když přijdete k nepřekonatelné zdi, je někdy lepší se otočit o 180 stupňů a obejít celý svět, dokud se neocitnete na druhé straně...
Překlad Radim Zetka