(26.7.2002) Cornershop na poslední chvíli zrušili své vystoupení, ale SOS naštěstí vyslyšel Offaly man Mundy a přidal se ke Gorky’s Zygotic Mincy, The Dirty Three a The Frames. Program otevírali Gorky’s a ze začátku zněli jako waleské děti Boba Dylana. Skladbu "In Glorious Harmony" uvedli jako pokus o imitaci svých hrdinů Beach Boys - jenže jaksi trochu mimo mísu. Jeden Walesan vedle mě o nich prohlásil, že jsou jako Coldplay na scestí, a byl za to odměněn plivnutím.

Spása přišla v podobě Mundyho. S kovbojským kloboukem na hlavě vypadal úplně jako nejrychlejší kolt na Západě. Své vystoupení zahájil písní "Anchor the Sun" zrovna, když nad Galway Bay zapadalo slunce, a od té doby mu publikum zobalo z ruky. Je těžké rozhodnout, ale vrcholem se jevila "Mayday", jedinečná skladba, jež zní, jakoby ji napsal Bowie a ke konci se opravdu rockově rozjíždí. "Lynchpin" přednesl v přiměřeně smutném rozpoložení, což podpořilo i nasvícení scény. Na konci naříkal "Odcházela jsi / a já nemohl pochopit proč" - a my to také nemohli pochopit. Tento umělec roste s každým odehraným koncertem.

The Dirty Three se na scéně objevili nápadně čistí a v dobré náladě - navzdory svému názvu ("špinavá n. zlá trojka"). První skladbou byla dojímavá "If This Is a Love Song (Blow It Out Your Fuckin‘ Arse)", s textem o krádeži auta vašeho otce a vydáním se na stezku zločinu.

The Frames byli dychtivě očekáváni a nezklamali. Zatímco první hodinu a půl se Glen Hansard se zbytkem kapely probírali takovými hity jako "What Happens When the Heart Just Stops", "Lay Me Down", "God Bless Mom" a "I Want My Life to Make More Sense (Pavement Tune)", poslední čtvrtina začala medley, jež obsahovalo "Born In the USA" (to víte, Springsteen je fanouškem The Frames) a písně Boba Marleyho. Pak se na pódiu objevila Bronagh Gallagherová, aby se svým bývalým kamarádem z filmu Commitments zazpívala "Mustang Sally" a následně oba přivedli publikum k šílenství, když spolu tančili po scéně.

Následovaly hned dva přídavky - z lavice náhradníků přispěchaly "Star Star" a "Revelate". Pak se Glen vrhl do davu a další medley obsahující "99 Red Ballons" a "Private Dancer" přivedlo publikum do další dimenze nadšení. Třešničkou na dortu pak byla skladba "Heyday" od Mica Christophera. Bylo to úžasné, zvlášť poté, co Glen Hansard na pódium pozval celou první řadu, aby s ním zpívala refrén. Na těch několik chvil se z Hansarda stal John Lennon - být hrdina dělnické třídy, to už něco znamená!

Kevin McGuire (překlad Radim Zetka)