Byla jsem jedna z těch šťastlivců, kteří měli možnost zažít velkolepou show The Frames, kteří byli tahákem letošního festivalu Heineken Green Energy - a že to byla nějaká show…

Odpoledne to vůbec nevypadalo špatně. Slunce pro změnu svítilo a dokonce vytvářelo pravidelné pásy na skalách. Brány do Dublinského hradu se otevřely 15 hodin, ale vzhledem k tomu, že se nápoje mohly prodávat až po 18.hodině, začali návštěvníci přicházet teprve pak. Paddy Casey, Bell X1 a Mundy (v jakém pořadí, to nevím) hráli pro publikum složené z rozzářených mladých lidí. Oživení nastalo až s příchodem Damiena Rice, jenž publikum vábil skladbami jako "Volcano", "Delicate", "Cannonball" a dnes už pomalu klasickou "The Blower’s Daughter" doprovázenou sirénovitým hlasem Lisy Hannigan, cellistky a basistky. Publikum se také dočkalo Damiena na způsob Prince a Lisy zpívající coververzi od Niny Simone tak, jak by se zpívat měla.
Ale s blížícím se začátkem koncertu The Frames se davem šířila čím dál větší netrpělivost a očekávání. To, co následovalo, se dá popsat jedině jako návrat domů - minulý rok touhle dobou se totiž kapela rozhodovala, jestli už třeba není čas to všechno skončit a žít obyčejným životem. Playlist na tento večer byl opravdu gigantický. Frames hráli téměř dvě hodiny s velkým důrazem na písně z "For the Birds", ale alba "Dance the Devil" ani "Fitzcarraldo" rozhodně ochuzena nebyla.
Glen i celý zbytek kapely jasně byli ve vrcholné formě a moc se jim zamlouvalo hrát pro vděčné publikum v místě, které pro ně zjevně hodně znamená. K vrcholům patřila akustická verze "Disappointed", nový singl "Headlong", oblíbená "Revelate", "Rent Day Blues", v němž fanoušci zpívali Kool and the Gang, a energií nabitá "Santa Maria", když ji hrají naživo a nahlas.
Hold byl také složen Micu Christopherovi, když Frames zahráli "Kid’s Song" a "Heyday" (posledně jmenovaná skladba se objeví na singlu "Headlong"). Písně se přelévaly jedna do druhé jako helikoptéra kroužící nad hlavami smíchaná s úryvkem z "Two Little Boys"... Když byl "Debaser" od Pixies v plném proudu, začal kolem kapely na pódiu běhat bedňák (sakra, běž pryč), ale v davu byla Glenova matka a on sám byl na vrcholu blaženosti. Nádherně vygradovaná "Red Chord" vytvořila finále a publiku se vůbec nechtělo odejít... Je teprve květen, ale vy, kdo jste koncert na Dublinském hradě propásli, můžete jen litovat. Možná šlo o koncert roku.
Janeymary (překlad Radim Zetka)