13/03
Glen Hansard v Auntie Annie's,
Belfast, 28. ledna 2003
Hansardova předskokana Marka Gearyho
jsem viděl ve stejném klubu před rokem a moc jsem od něj neočekával. Jeho
skladby mi připadaly upracované a nudné. Jeho dnešní výkon mě proto příjemně
překvapil - vypadá to, že ze svých písní dokázal mnohé vytěžit, oddělil
zrna od plev ponechal si jen dobré skladby, které navíc zkrátil a tím i
zvýraznil.
Ale přišli jsme sem na Glena Hansarda.
Tohle je už popáté za poslední rok - mám to spočítané - co Glena Hansarda
vidím naživo, sólo nebo s Frames. Vždycky na mě učinily obrovský dojem
jeho skladby i zábava, kterou během svých vystoupení rozdává, a dnešek
nebyl výjimkou. Za úchvatné uvítání na scéně odměnil publikum svým nenapodobitelným
úsměvem, pak se chopil stejné rozbité kytary, na kterou hraje už léta,
a spustil.
Dnešní koncert byl, na rozdíl od
obvyklých vystoupení plných vyprávění, více zaměřený na hudbu. Tedy, ne
že by nemluvil - vtipkoval a vysvětloval význam některých skladeb - ale
tentokrát přece jen víc hrál. Možná vyslyšel občasné vážně-nevážné kritiky
o tom, že jeho vystoupení začínají být trochu rozpačitá - a publikum hltá
každé jeho slovo.
"What Happens When The Heart Just
Stops" je skutečně dojemný mistrovský kus. Během takového koncertu
si často uvědomíte, kolik opravdu klasických skladeb Frames mají. Slyšíme
"Red Chord" i "Lay Me Down" a všechny znějí v tak výlučném
prostředí opravdu výjimečně. Jak sám Glen prohlásil, tento koncert využil
jako zkoušku pro napohled obrovskou sbírku nových skladeb, které se zřejmě
budou nahrávat. Na první poslech všechny vypadají velmi slibně a i když
je z jednoho poslechu těžké usuzovat, vypadalo to, že jsou velmi jednoduché
a občas téměř připomínaly Beatles.
Z tohoto vystoupení jsem odcházel
s jedinou otázkou - potřebuje Glen Hansard opravdu pro své skladby podporu
Frames, nebo by pro něj bylo lepší, kdyby hrál sólo? Dnešní koncert mě
utvrdil v tom, že s kapelou je to přece jen lepší. Tvrdil jsem to už před
rokem a opakuju to znova - běžte na jeho koncert v malém klubu, dokud to
ještě jde.
- Graham Smith |
