Kolik zahraničních umělců si oblíbilo Českou republiku? Svými sympatiemi k českému publiku se nikdy netajili Faith No More, řada rockových fanoušků si vzpomene na nadšené Waltari z Finska nebo na irské folk-punkery Levellers a jejich zálibu v karlovarské Becherovce.
   Z Irska pocházejí i The Frames, kteří se svým posluchačům u nás revanšovali živým albem natočeným v brněnském klubu Stará pekárna. Postarali se tak (samozřejmě spolu s vydavatelstvím Indies, které desku distribuuje) o nejvýznamnější hudební událost tohoto druhu od doby pražského živáku Pearl Jam.
   Přestože koncert ze záznamu je jen odleskem skutečné události, z alba Breadcrumb Trail proudí bezprostřednost v takové koncentraci, že ani nestačíte litovat toho, že jste onoho lednového večera nebyli na místě. Víceméně folkrocková kapela v čele se zpěvákem a kytaristou Glenem Hansardem si pohrává s dynamikou zdánlivě jednoduchých skladeb, jemně podmalovává i útočí, největší prostor však okupuje písnička jako taková, tedy příběh v ní ukrytý.
   Ať už Hansard zpívá o tom, jaké to je pálit staré milostné dopisy nebo se nechává inspirovat Wernanem Herzogem či Egonem Schiele, cítíte doslova z každého tónu vřelost, opravdovost - zkrátka všechno, co je v hudbě všech stylů nejvzácnějším zbožím. Jak to může dobře rezonovat mezi Čechy a Iry, to si zase lze ověřit na vlastní uši při písních, kde hostuje (jak jinak) kukulínovský Jan Hrubý. Jaký důkaz pro české keltofily o tom, že máme s Irskem stejné kořeny!
   Citlivou improvizací nahuštěné skladby se vlní jako moře, které občas neplánovaně odnese bárku s kapelou do úplně jiných končin, jako se to stalo třeba v hymnu Red Chord, kde Hansard začne citovat Last Goodbye Jeffa Buckleyho. Odbočka k němu není náhodná (říká se, že oba zpěváci spolu ještě před Jeffovým nečekaným úmrtím cosi nahráli) a měl-li bych zážitek z muziky Frames k něčemu přirovnat, vzal bych si jako příklad právě zvláštní hořkosladký jinošský odér, kterým jsou Buckleyho nahrávky prosyceny.
   Podobnou atmosféru má nemnoho alb. Takovou náladu vzbuzují dle mé zkušenosti události, kdy láska k hudbě a radost z ní zvítězila nad marketingovými kejkly a spekulacemi s prodejními čísly. Zpěvák Frames v úvodu k jedné písni alba říká, že umění a peníze jsou jako olej a voda - nikdy se nesmísí. Ze záznamu je celkem jasné, jaká substance je kapele bližší. Ale takové songy by vlastně ani nešly zahrát a zazpívat na půl plynu.
Petr Wagner, časopis AD, září 2002