Splendid: Chápu. 
Glen Hansard: Občas si říkám, proč ještě pokračovat v téhle šňůře. Ameriku opravdu nemám moc rád, nejsem moc nadšený, že tady jsme, už nejsem ten kluk, co hraje v rockové kapele a miluje celý svět a rockovou hudbu. Mnohem radši bych byl v Evropě nebo někde, kde bych měl jistotu, že odehrajeme lepší koncerty. 

Splendid: Hm. 
Glen Hansard: Ale mně se tenhle výlet fakt hodně líbí, protože se dostaneš do určitého stavu mysli a jenom si říkáš: "Kašli na to." Odehrajeme dobrý koncert, když na nás lidi přijdou i když hrajeme pro prázdný klub. 

Splendid: Takže vlastně hrajete sami pro sebe. 
Glen Hansard: Víš, je to 28 koncertů ve 30 dnech -- "jasně, paráda, jdeme do toho". 

Splendid: Je tohle vaše první velké americké turné? 
Glen Hansard: Už jsme tady byli v lednu, to jsme předskakovali New Pornographers. 

Splendid: Ano, ano. 
Glen Hansard: Ale tehdy to nebylo tak rozsáhlé - šlo o nějakých 21 koncertů. Zdá se mi, že se tady slovo "koncert" (anglicky "gig") moc nepoužívá, tady se spíš říká "show", že? 

Splendid: (smích) 
Glen Hansard: Že prý slovo "koncert" používají jenom jazzmani. 

Splendid: To si nemyslím. Takže na téhle šňůře jste byli většinou jako headlineři? 
Glen Hansard: Jo, vždycky jsme byli uvedení jako hlavní účinkující, jenom v Detroitu ne, tam jsme dělali předkapelu Waxwings, protože ni jsou tam odsud. 

Splendid: Možná to nevíš, ale jsou lidi, kteří tady na vás chodí, vaši dlouholetí fanoušci, nebo to jsou ti, co vás objevili teprve nedávno? 
Glen Hansard: Byla to vždycky zajímavá směsice. Spousta lidí nás viděla v Evropě a teď tady z nějakého důvodu žijí. Nebo na nás přijdou lidi, kterým nás někdo doporučil - takoví ti, "volal mi jeden známý a fakt mi vřele doporučoval si zajít na váš koncert". No to je skvělý! Připadá mi to naprosto úžasné, že si lidi o nás takhle povídají, jako že "tohle je fakt dobrá kapela, na ty by ses měl zajít podívat". Víš, připadá mi, že celá americká klubová scéna je prostě prosáklá apatií. Úplně prosáklá! Jdeš do klubu a... 

Splendid: Všem je to putna. 
Glen Hansard: ...u vchodu ti řeknou: "Aparát si dejte sem, tamhle je pódium, ten šálek si ven nenoste, máte nějaký průkaz?, a do dvou do rána ať jste sakra pryč!" Tyhle místa, tahle jejich strana, to je fakt těžké, zmůžeš se akorát tak na "do háje"! U nás v Irsku, tam si prostě postavíš aparát, naladíš se a lidi jsou úplně v pohodě - tam si hudby váží pro něco, co není... jak to říct... Já tady přece neprodávám klenoty. 

Splendid: je to něco víc než jen práce. Tady jde o něco víc. 
Glen Hansard: Myslím si, že je to fakt skvělé, když přijedeš odehrát koncert a někdo ti podá šálek čaje a řekne "ahoj". A nemusí mi proboha lézt do zadku. 

Splendid: Jo, tohle jsem slyšel od kamarádů, co v Evropě hráli - že tam jsou lidi tak přátelští a že posluchači víc vnímají hudbu, zatímco tady je to někdy fakt těžké. 
Glen Hansard: Být v Americe členem rockové skupiny, to je opravdu dřina! Jako americká nezávislá rocková skupina jste si na záda vzali obrovské břemeno. 

Splendid: Jo, to je jasné. Ale je to legrační, že tohle říkáš zrovna ty. Tvou hudbu znám a vidím jenom z americké perspektivy, což je trochu frustrující, protože vaše nahrávky tady nikdo nepropaguje, špatně s vámi jednají, a američtí fanoušci Frames by asi prohlásili, že s vámi nejednají moc fér. Jak to cítíš ty? 
Glen Hansard: Hm... nefér. Já si myslím, že všechno je tak, jak má být. 

Splendid: Takže jsi spokojený s tím, co jste zatím v hudbě dokázali? 
Glen Hansard: No, víš, mohlo to být lepší. 

Splendid: Jistě. 
Glen Hansard: A mohli jsme dostávat víc peněz na turné. Pokaždé, když jsme hráli v Americe, tak to bylo jenom na východním pobřeží nebo v Chicagu, ale v Americe jsme pokaždé mohli hrát jenom díky penězům, co jsme si půjčili. A to kvůli tomu, že ta zdejší suprová nahrávací společnost nám nedala ani cent na to, abychom sem přijeli a něco dělali. A i když jme měli smlouvu s velkou společností, naše desky vůbec nebyly v obchodech! Byli jsme prostě jenom jedna z tisíce kapel! No jasně, vždyť to je velká společnost, co slibuje velké věci...

Splendid: A ze všeho nejdřív vysolí pěkné peníze... 
Glen Hansard: Ale nám se tahle cesta nikdy nezamlouvala, protože když na tu hru přistoupíš, pak musíš vzít v úvahu, že to je pyramida a že "na vrcholu je místo jenom pro jednoho", a celá ta představa o úspěchu, celá pop music, je jenom o tom, že když dojdeš na vrchol, tak je konec! Celé to je vlastně jenom o tom, že jakmile dosáhneš vrcholu, je konec, a mě vždycky mnohem víc zajímala celá ta cesta vzhůru. Takže já pop music vidím takhle - k vrcholu stoupá bublina, a ode dna to není zrovna kousek, a když doputuje k povrchu, když do něj narazí, tak exploduje! A právě tuhle explozi lidé oslavují. Oslavují smrt, ale ne vytváření a růst. Jenom se podívej na tu spoustu kapel, co bum! najednou jsou tady, jsou všude v médiích, a pak bum! a jsou pryč! Mě opravdu vždycky víc zajímaly skupiny jako REM nebo Cure nebo třeba Pixies, i když ti už se rozpadli, a říkám si, Bože, proč to vlastně dělají? Víš, skupiny, co jsou prostě velké samy o sobě, jsou skvělé, vydržely a všechno překonaly. Já si myslím, že tady jde o kariéru, ne o "budeme mít hit, vyděláme prachy a já se pak ožením!" Ne, o tom to nikdy nebylo, naopak, vždycky v tom bylo něco jako "tohle je řehole. Tak zase pojedeme někam hrát, ne?" 

Splendid: Labely už na nějaký umělecký vývoj vůbec nevěří. 
Glen Hansard: No, tak přesně tohle mi říkali, když mi bylo 18, a já podepsal smlouvu a oni přišli s tím, že "připadáš nám trochu jako Van Morrison. Pomůžeme ti vydat pět alb, které tě vyprofilují a teprve pak po tobě budeme chtít, abys psal hity." A dodají: "a až do té doby ti dáme svobodu." No to se mi zdálo fantastické! 

Splendid: Jasně! To zní dobře! 
Glen Hansard: A ten chlápek, co mi tohle namluvil, hned další den z té společnosti odešel! 

Splendid: (dlouhý smích) Klasický příklad, jo, krása. Znáš kapelu Spoon? 
Glen Hansard: No, něco o nich vím. 

Splendid: Ti to měli ale úplně stejné. 
Glen Hansard: Ať se na to díváš jakkoliv, kapely se z 99 procent nechávají napálit. 

Splendid: Jasně, co víc potřebujete? Všechno ostatní jsou jen peníze, které se nemuseli utrácet. 
Glen Hansard: Přesně tak. Nejsme žádná skupina pro holčičky. Já nejsem James Dean. My se na to nedíváme jenom z pohledu prodeje. To vůbec ne. Vždycky nám šlo o písničky. Pokud naše písničky fungují, pak máme štěstí, ale písničky fungují jenom tehdy, když je hrajeme lidem. A na nějakém rádiu jsme nikdy nebyli závislí. Možná jsme měli "rádiové skladby", možná ne, ale na tohle jsme se s kapelou nikdy nesoustředili. Vždycky jsme si mysleli, že nás prodá naše hudba... a jak je vidět, musí za tím být něco víc. 

Splendid: Vždycky je za tím něco navíc! Stačí ti tedy hraní s Frames na zaplacení nájmu? 
Glen Hansard: Na nájem si vydělám tím, že skládám. Hraní s Frames ne. Hraní s Frames je drahá... 

Splendid: ...záležitost? 
Glen Hansard: Jo. Jde o to, že jezdit v pěti lidech po Americe je jako tahat za sebou velrybu. Musíš si pronajmout dodávku, zaplatit zvukaře - no a my si tenhle luxus platíme sami. U nás můžeme odehrát koncert, rozdělit si peníze a zaplatit si nájemné, o tom není sporu. Ale jenom když vyjedu na sólovou šňůru, pak si teprve vydělám dost na činži. A to dělám doma nebo v Evropě, takhle si můžu vydělat. Ale s celou skupinou ne, což je ironické. 

Splendid: Jak se ti vůbec zamlouvá rozdíl mezi sólovým vystoupením a hraním se skupinou? 
Glen Hansard: Já tenhle rozdíl miluju, protože tu kterou skladbu můžu v daný okamžik dostat tam, kam chci. Já spoustu koncertů beru jako interpretaci. Dostaneš písničku do nějaké polohy a v ten okamžik je to takhle v pořádku a pak ji můžeš dostat třeba ještě někam dál. Takže sólové hraní, to je pro mě příležitost vzít si svoje skladby a vyprávět o nich příběhy. Je to hodně intimní zkušenost. Když hrajeme s kapelou, tak můžu sem tam utrousit pár slov, ale spíš ne než ano. Je to hodně ustálené, zaměřené jedním směrem - je to "koncert". 

Splendid: Uvažoval jsi někdy o sólové desce? 
Glen Hansard: Ano, ale to by musela být živá nahrávka. Opravdu si neumím představit, že bych šel do studia a trávil tam spoustu času, protože bych tam chtěl kapelu. A kdybych tam měl s sebou kapelu... 

Splendid: Tak by to zrovna tak mohla být deska Frames! Nenatáčíte právě novou desku? 
Glen Hansard: Jo, jsme tak někde uprostřed. 

Splendid: Vypadá to, že vaše desky jsou tišší a tišší. 
Glen Hansard: Jo. 

Splendid: Pokračuje tahle v nastoupeném trendu? 
Glen Hansard: Ne, tahle bude... Tuhle jsme začali natáčet s tím, že zachytíme trochu opravdové zuřivosti. Nejde o to, dělat rockovou hudbu, ale jde o tu zuřivost. Ne v tom smyslu jako "nabudíme to", spíš jde o to, udělat něco, co zní -

Splendid: -- disonantně? 
Glen Hansard: Nejde o disonanci. Prostě... emocionálně zuřivé. Takhle jsem na to chtěl jít už od začátku. Prohlásil jsem: "Tentokrát to nebude moc potichu". 

Splendid: Tvoje skladby byly vždycky hodně prudké, zvlášť ze začátku. 
Glen Hansard: Jo, ale teď už nechci hrát prudce, protože když toho kluka teď slyším, tak si říkám, "Ježíši, chudák kluk!" 

Splendid: (smích) 
Glen Hansard: Chce se ze všeho prostě vykřičet. Ten mi opravdu nechybí. Ne, ten pošetilec mi nechybí, protože já už takový nejsem a právě to je na hudbě tak krásné, to, že jsi právě tam, kde jsi. Nikdy nejsi někde jinde. Když jsem to tehdy natáčel, tak jsem to prostě udělal nejlíp, jak jsem uměl! A já ty písničky pořád hraju - někdy se vracíme zpátky, ale ten balík je už fakt minulostí. 

Splendid: Jenom tím, že žiješ svůj život, získáš o tolik víc zkušeností. 
Glen Hansard: Soukromě si sním o tom, že uděláme další desku a lidem se bude líbit a pak natočíme další a snad se bude zase líbit - ale pro mě je to vždycky osobní. Pokud se mi zdá, že je lepší než ta poslední, pak má cenu ji vydat, ale pokud to je jinak, pak na ní musíme o to víc pracovat - dokud nebude podle našich představ. A zároveň jedna moje část říká: "Nech toho, vydej tu desku." Kdybychom opravdu byli tak lehkomyslní, už bychom vydali spoustu desek. Opravdu spoustu. Ale já si vždycky říkám: "Ale mohlo by to být lepší. Radši na tom ještě budeme pracovat". Já chci vydat spíš dobrou desku než jenom čerstvou desku. 

Splendid: No, Bob Pollard, zpěvák a skladatel - on prostě nedělá nic jiného než že píše stovky a stovky skladeb... 
Glen Hansard: Mám kamaráda v Songs:Ohia, což je partička z Chicaga. Jason vydává tak tři desky za rok. A já si říkám, "sakra, to je teda produkce!" Ale jenom takhle nezávislé kapely můžou přežít, protože ať Jason vydá na desce cokoliv, vždycky jich prodá takových 15,000 kusů. Neprodá jich víc, ale co by za to jiní dali, prodat tolik desek. Takže když vydá za rok tři desky, tak se mu potom nedaří špatně. 

Splendid: V případě Guided By Voices jde spíš o to, že Bob Pollard má celou kupu "vedlejších projektů" a taky vydává sólové desky a tak, ale problém je v tom, že Guided by Voices vydávají opravdu dobré věci, ale ten zbytek je obvykle hodně špatný! On postě neumí oddělit zrno od plev... 
Glen Hansard: No, pokud jsi oddaný fanoušek nebo pokud jsi muzikant, co vyvolává oddanost - a takových opravdu není příliš mnoho, těch, kteří mají skutečné fanoušky, co za ně budou bojovat - pak máš příležitost živit se čímkoliv, co vydáš. Ale pak je to všechno nefér. 

Splendid: Jo, to máš pravdu. 
Glen Hansard: Pravidlo číslo jedna: "neutahuj si ze svého publika". 

Splendid: Nepokládej je za samozřejmost. Určitě. Jsou skladby Frames tvoje a skupina si do nich přidává to svoje, nebo je skládání demokratičtější? 
Glen Hansard: Převážně to jsou moje skladby. Jsem jako B.A. z A-Teamu. Sbírám staré harampádí a s kapelou pak z něj dohromady sestavujeme auto - a pak zachráníme situaci. (smích) Ano, jde převážně o moje nápady. Všechny jsou moje. Ale když říkám, že jsou všechny moje, pak rozhodně nechci říct, že jsem ve Frames něco jako Sting. The Frames jsou s konečnou platností skupina. 

Splendid: No, rozdíl mezi Police a Stingovým sólo materiálem je hodně dramatický. Posloucháš staré nahrávky Police a říkáš si, "Sakra, ten Andy Summers byl dobrej! A Stu Copeland taky!" 
Glen Hansard: Jasně, ve skupině funguje vždycky nějaká chemie. 

Splendid: Přesně tak. Ve Frames se během vaší kariéry vystřídalo hodně muzikantů. Myslíš si, že to má co do činění s tím, že se držíte trochu zpátky? 
Glen Hansard: Ne, ne, vždycky to bylo pozitivní, díky Bohu. Vždycky záleží na tom, kdo přijde, ale vždycky se pak hudba začne ubírat kousek jiným směrem. Myslím si, že to může být strašná nuda, když deset let hraješ se stejnými muzikanty. Všechny postupy, všechny polohy, ty se za pár let naposlouchají. Ale pak se zase dostaneš do klasické situace, kdy prostě víš, co ten druhý zahraje. Já a Colm jsme jediní původní členové a po těch letech se na sebe ani nemusíme dívat, když hrajeme. 

Splendid: Bylo to stejné i s odchodem Davida Odluma? 
Glen Hansard: S Odlumem? Hm, to bylo těžké. To bylo nejtěžší. 

Splendid: On s vámi byl taky od začátku, že? 
Glen Hansard: Jo, od samého začátku, a navíc byl něco jako moje pravá ruka. Na něm jsem zkoušel všechny svoje nápady. Takže když odešel, byl to osudový moment. No, skoro. Já jsem to skoro zabalil. 

Splendid: No, ale pořád jste tady, takže... 
Glen Hansard: Jo, a ten kluk, Rob, který tady s námi zaskakuje za Davea, ten je fakt hodně dobrý. 

Splendid: To vždycky pomáhá. 
Glen Hansard: Ano. Ale je nám teď opravdu dobře. Je to znamení. Vždycky, když hrajeme dobře nebo když skládáme dobré písničky, je to pro mě znamení, že Frames jsou v dobré formě. Když nepíšeme dobré písničky a když nehrajeme dobře na koncertech, pak nejsme dobrá skupina. Jinak se na to nemůžeš dívat. A právě teď jsme dobrá skupina, takže je to v pohodě. 

Splendid: On od vás odešel, aby se víc věnoval produkci, není to tak? 
Glen Hansard: No, je to tak, že se zamiloval do jedné holky jménem Janna, natočil s ní desku a teď spolu žijí a koncertují. Takže jde prostě jen o to, že se zamiloval. A to je snad ta jediná přípustná omluva k odchodu z kapely, co? (smích) Znáš to, ne? "Byli jsme spolu dvacet let, mám tě rád, seš můj nejlepší kámoš, ale já se zamiloval!" (dlouhý smích) Kdyby mi řekl cokoliv jiného, myslel bych si o něm, že je hajzl! 

Splendid: Jo, tohle je těžké. Stalo se ti ještě někdy, že sis prostě říkal "kašlu na to" a chtěl s tím skoncovat? 

Glen Hansard: No jasně. Jenom jednou jsem dokonce opravdu odešel z kapely... no, to bylo těsně před vydáním For the Birds. Opravdu jsem si myslel, že je to naše vůbec nejhorší album. Pořád jsem si jenom říkal: "Ježíši Kriste..."

Splendid: To bylo před tím, než jste získali ke spolupráci Albiniho? 
Glen Hansard: Ne, to bylo jenom den před vydáním! 

Splendid: Tak to jo. 
Glen Hansard: Byli jsme v Amsterdamu. Předskakovali jsme Tindersticks, a já se prostě totálně nervově zhroutil. Myslel jsem si, že jsme udělali naše nejhorší album a že tím ztratíme úplně všechny fanoušky. A ztráta všech, to by v našem případě nebylo nějak extra moc lidí. 

Splendid: Měl jsi nějaké reakce na to album ještě před tím, než vyšlo? 
Glen Hansard: Ne, nikomu jsme je nepouštěli. Nám se všem moc líbilo. Možná jsem to pouštěl pár blízkým přátelům, jejichž názorů si vážím, ale neberu je příliš v potaz. Jsou to přece jenom mí přátelé. 

Splendid: A ti právě neřeknou, že je to pěkný blábol. 
Glen Hansard: To nemáš tak úplně pravdu - oni ti řeknou: "Tahle je opravdu dobrá, ale tady ta, ta se ti moc nepovedla." - ale já na to: "Lidi, buďto proboha upřímní!" Ano, názory tvých nejlepších přátel jsou důležité, ale já si nemyslím, že to byl dobrý nápad, a to bylo ze všeho nejdůležitější. 

Splendid: Ale teď se ti ta deska líbí. 
Glen Hansard: Teď jsem na ni přímo hrdý. Ted jsem hrdý na to, že jsme ji udělali, vypustili do světa, ale teď je čas jít zase dál. 

Splendid: Mě ta deska hodně šokovala. Zaprvé, vůbec jsem nevěděl, že máte novou desku nebo že vlastně vůbec máte nahrávací smlouvu, a pak mi ta deska přišla poštou Říkám si, Frames, dobře. Pak se dívám a čtu "Steve Albini". Jenom jsem si říkal, "ty jo", protože to je ten poslední člověk, kterého bych očekával na místě vašeho producenta. 
Glen Hansard: No, my jsme jediná kapela na světě, která nahrávala s Trevorem Hornem i se Stevem Albinim! 

Splendid: (smích) 
Glen Hansard: Dva naprostý opaky. 

Splendid: To je fakt skvělý. 
Glen Hansard: Stihli jsme to během jednoho roku. 

Splendid: Jak jste se vlastně dostali k práci se Stevem? 
Glen Hansard: Já jsem se Stevem mluvil už před lety, když jsme natáčeli Fitzcarraldo, naše druhé album. Já jsem ho chtěl už na nahrávání našeho debutu, protože jsem od začátku byl veliký fanoušek Pixies. A právě to úplně zkazilo to první album, protože by to nejspíš byla taková folková až country deska. Jenže asi tak týden před natáčením jsem objevil Pixies! A pak jsem se o něco podobného pokoušel se svými skladbami. Na nahrávání jsem používal svoji první elektrickou kytaru. hrát na elektrickou kytaru je úplně jiné než hraní na akustiku, ale já na ně hrál úplně stejně. 

Splendid: Jo, je to opravdu nahlas. 
Glen Hansard: Na té desce je několik opravdu smutných okamžiků. Ne smutných, spíš nešťastných. Hlavně ten zvuk mladého kluka, který chce napodobit něco, do čeho musí teprve dorůst, ale... však víš. Když tu desku teď poslouchám je to pro mě opravdu těžké, ale na něco jsem pořád ještě pyšný. 

Splendid: je v ní hodně srdce. Je tak naléhavá. 
Glen Hansard: A ironií je, že všechny rychlé skladby na tom albu jsou vlastně ty, které jsem vyhodil, ale nahrávací společnost mi pořád říkala: "My chceme rychlou, rytmickou pop music!" Takže jsme se nakonec museli vrhnout na tamty skladby. Naše konečná verze Another Love Song byla taková folková, countryová, ale oni tam chtěli všechny ty nedokončené skladby. Když se zaposloucháš do těch rychlých skladeb, co jsou na Another Love Song, tak ty nemají skoro žádný text, protože jsem pro ně ani žádný nenapsal! Já jsem ty skladby víceméně vyjamoval ve studiu. 

Splendid: To je zajímavé. Chtěl jsem tě zeptat na pár určitých skladeb. O čem je vlastně "God Bless Mom"? 
Glen Hansard: No, v zásadě je to o mé matce a o tom, jak zůstala s mým otcem, když neměla. Mí rodiče spolu už nevycházeli pár desítek let, ale moje matka se k němu vždycky vracela. A já jsem jí tím chtěl říct, "jsi úžasná". 

Splendid: Takže je to doslovné. 
Glen Hansard: Ano. 

Splendid: Ten protiklad mezi slokou a refrénem je opravdu zajímavý - zatímco refrén je hlasitý a důrazný, sloky jsou tak tiché, skoro neslyšné. 
Glen Hansard: Jo, ale tahle verze je jen a jen výtvor Trevora Horna. Ta verze, co je na albu, je ze všech nejhorší. Podle nás ta nejlepší je na EP, které jsme vydali, nevím jestli ho máš, jmenuje se I Am The Magic Hand. 

Splendid: Ne, nemám. (POZNÁMKA: Mezitím se mi tahle verze dostala do rukou, na singlu Headlong v živé podobě, a Glen má pravdu - ta verze na albu jí nesahá ani po kotníky.) 
Glen Hansard: Tak právě tuhle verzi té skladby jsme chtěli na albu, ale pro ně to nebylo dost  "silné", takže to chtěli předělat. Naživo ale hrajeme tu lepší verzi, takže jestli se ukážeš na koncertě, možná ji uslyšíš. 

Splendid: Jasně, že přijdu. 
Glen Hansard: Je od té albové verze odlišná. Ne moc, ale určitě to poznáš. 

Splendid: Některé skladby na Dance the Devil jsou zvukově hodně neklidné, třeba "Hollocaine". V tom má prsty producent? 
Glen Hansard: Ne ne, to jsme jen tak blbnuli. Koupil jsem si desku Public Enemy, a seděl jsem doma a prostě... do háje, jak se jenom ta skladba jmenovala. Nemůžu si vzpomenout. Nevadí, ti Public Enemy mají na své druhé desce takovou smyčku, no, a mně se líbila a jen tak jsem si k tomu brnkal na akustickou kytaru a tak vznikla "Hollocaine". Prostě jam. Takový malý podivný jam. No a my jsme ho dali na desku. Zavolali jsme do vydavatelství, vlastně lidem okolo Public Enemy, a oni nám řekli, "tu smyčku jsme ukradli z nějaké desky ze sedmdesátých let, takže si ji nemůžete vypůjčit, protože my na ni taky nemáme práva, a když ji použijete a budete mít úspěch, pak si budou ukazovat na nás, takže nashle!" (smích) Tak jsme to museli udělat jinak a znova jsme tu smyčku vytvořili z takových kytarových smyček stylu My Bloody Valentine. Jo, ta skladba se jmenuje "By the Time I get to Phoenix". Takže když si někdy tu skladbu od Public Enemy poslechneš, tak na té smyčce jsme postavili "Hollocaine". Ale to byl jenom jam a mně se vlastně ani nelíbí ten text - jsou jenom kecy. Něco jako "Nepotřebuji Bibli, všechno je to tady / Ke svému přežití potřebuji jenom hollocaine, hollocaine", což je vlastně slovo "Hollow" (jáma nebo prázdnota). Ten text je hrozně smutný, protože vlastně nic neříká - prostě nemá žádný smysl. To se tenkrát k peru dostal ďábel a napsal ten text. 

Splendid: Opravdu? 
Glen Hansard: A často je to sporné, tím myslím z náboženského hlediska. 

Splendid: Takže ty si nikdy jen tak nesedneš a nepíšeš? 
Glen Hansard: Ne. 

Splendid: Takže všechno vychází ze zkoušení s kapelou? 
Glen Hansard: Ze zkoušení nebo když jsem doma, to jenom zmáčknu tlačítko nahrávání a zpívám. Často, když jsme ve studiu a já mám nahrávat zpěv, tak prostě jen řeknu "tak to spusť." A prostě tam jenom vejdu a začnu tam blbnout (zpívá nesmysly... to byste tam museli být), a pak řeknu "tohle se mi líbí, to si necháme." A pak kolem takového kousku napíšu celou skladbu nebo prostě jen tak blbnu, dokud nemám hotovou celou skladbu. A upřímně, pokaždé, když vezmu do ruky pero, stane se ze mě snob. To si pak říkám: "Dává tohle smysl, vypadá to jako dílo 'umělce'?" 

Splendid: Moc to rozebíráš. 
Glen Hansard: Jo, a pak mě napadne: "Koho to zajímá?" 

Splendid: Ano, to je strašně zajímavé, sledovat, kolik různých cest vede k psaní písniček. Každý to dělá trochu jinak. A co "Pavement Tune" - má to nějaký vztah k té skupině Pavement? 
Glen Hansard: Ze začátku ano. Ze začátku ta skladba byla hodně o jamování. O nesvázaném jamování. Původní verze té skladby byla... Pojmenoval jsem ji "Pavement Tune", protože na začátku zněla opravdu jako Pavement, a je to hloupé, ale to jméno tam už zůstalo. Konečná verze jako Pavement vůbec nezní. 

Splendid: To máš pravdu! 
Glen Hansard: Ale ze začátku to tak skutečně bylo. 
Splendid: Ale vraťme se k textům. Zdá se mi, že tvé nové skladby jsou jakoby přímější - že se v takové míře nezabýváš abstraktními, vznešenými tématy. Tvoje nové skladby mi připadají osobnější. Třeba "Headlong". Takovou skladbu si vůbec neumím představit na některém z tvých starších alb. 
Glen Hansard: A právě to je legrační, protože "Headlong" je ve skutečnosti nejstarší skladba na For the Birds, což znamená, že tuhle skladbu jsem měl už napsanou -- (tady končí páska a několik vteřin rozhovoru chybí. Glen říká, že i když je "Headlong" starší skladba, není to moc dlouho, co se skupina otevřela jeho pomalejším skladbám). Opravdu legrační je, že se skupina hrozně dlouho bránila mým pomalým věcem. Když jsem přinesl rychlou skladbu, kapela ji zahrála s úplnou jistotou, ale když jsme začali pracovat na nějaké pomalé, folkovější věci, pak jako by nevěděli, co s tím. 

Splendid: No, s takovou skladbou si musíš víc hrát, a to je těžší než se do skladby opřít. 
Glen Hansard: A pak to taky trochu zní jako písničkář se svou kapelou. Ale při For the Birds, to jsem prohlásil: "Chlapi, tohle je důležitý, do háje, tahle deska. Chci, aby byla potichá. Chci udělat něco, co je doopravdy... Chci, aby byla pomalá. Chci se tentokrát dostat až na dřeň, a buď to bude takhle, nebo ji natočím a vydám samostatně. Já to tak musím udělat." A všichni v kapele byli tak úžasní, že jenom řekli, "Jo, přesně takhle tu desku musíme udělat." 

Splendid: Ale já si vůbec nemyslí, že by zněla jako "písničkář se svou skupinou". 
Glen Hansard: Ne, to ne. Já to nemyslel tak, že by to mělo být špatně; to ne. Já jsem k smrti rád členem kapely. 

Splendid: Vím, co myslíš. jenom mi to připadá hodně organické. Je to všechno jeden celek. Všechno do sebe dokonale zapadá. Ještě bych se chtěl na chvíli vrátit k tomu, o čem jsme mluvili na začátku - jaký máš názor na skupiny jako Coldplay nebo Travis, které se teď vyrojily... 
Glen Hansard: Mají štěstí! Nemyslím si, že jsou špatné. O žádné kapele bych nikdy neprohlásil, že je špatná, kdyby se mi nelíbala jejich hudba. Ale Coldplay a Travis, ti hrají opravdu kvalitní hudbu. Víš, když je posloucháš, tak... aspoň to jsou dobré skupiny! A musím se přiznat, že mi připadá trochu divné, když se potloukáme třeba s Ash, což jsou naši kamarádi z Irska. Ti mají smlouvu s velkou společností a jezdí s Bowiem a s Coldplay a mají všechny ty obrovské příležitosti. Je to divné, protože Frames mají ambice na to, stát se kapelou u velké společnosti! To vždycky! Chceme být velcí! Teda, nechci být nějakej nablblej... Ty věci kolem nezávislosti v rockové hudbě mají samozřejmě smysl. Ale zároveň devětkrát za rok objíždět Ameriku, to přece žádný smysl nedává. Vůbec žádný smysl! A stejně bych nejradši byl doma! Takže na jedné straně jsme v takové podivné pozici, kdy ten nezávislý přístup - vydávání desek na malých labelech, které nám opravdu dávají to, co slíbí - má skutečně smysl. Ale bylo by opravdu krásné, kdybychom mohli hrát s velkými skupinami a získali si tak větší publikum. My nejsme žádní "kavaleristé indie rocku", co sabotují vlastní slávu. My chceme prodávat desky! Chceme, aby nás hráli v rádiu, to je jasné. Jenom jsme k tomu neměli příležitost. Ale ne, nestěžujeme si, prostě to takhle je. 

Splendid: Dobrá, ještě jednu otázku. Jak teď vypadá dublinská hudební scéna? 
Glen Hansard: Je zdravá, velice zdravá. 

Splendid: Snažit se o všechno samy? 
Glen Hansard: Jo. V zásadě se dá říct, že spoustu kariér zničil jeden chlápek ze Sony, kterému se líbil jeden můj přítel, podepsal s ním smlouvu na velkou hromadu peněz, strávili spolu tři roky natáčením jeho desky a pak ho prostě vyhodili. Za tu dobu mohl ten můj přítel natočit dvě desky a mohl si vytvořit skutečně dobré publikum. No, a něco podobného se stalo spoustě našich přátel. The Frames už dvakrát přežili smlouvu s velkým labelem a teď jsme jako nezávislá skupina úspěšnější než kdy předtím, což je taky výsledkem selhání velkého labelu. 

Splendid: Takže jste toho už zažili hodně. 
Glen Hansard: Jsme starší. Určitě jsme jednou z těch starších dublinských kapel. Nikdy jsme to nežádali, ale je to tak. Takže teď jsme něco jako... berou si nás za vzor. Rádi si o tom promluvíme s kýmkoliv. Nejsme zatrpklí. A na tohle jsem skutečně pyšný, že se nemračíme a nikomu nenadáváme. 

Splendid: Pořád hrajete svou hudbu. 
Glen Hansard: Přesně tak, tohle je naše práce. A v zásadě, nikdy jsem nechtěl být cynik. A doufám, že se jím nestanu. Občas jsem cynický, ale tak nějak zdravě. Cynismus je hodně důležitý. Víš, někdy mám období, kdy si říkám, "Do prdele práce, je ti 32, tak proč se nic neděje?" Ale pak si řeknu, "Kašli na to, budeš to dělat i v šedesáti a je jedno, jestli se to zlepší, nebo ne." V tomhle nemám na výběr. Když mi bylo 14, vsadil jsem všechno na jednu kartu. A tu kartu mám pořád ještě v ruce. Zatím jsem ještě moc neprohrál!

Překlad Radim Zetka