Dublinská skupina The Frames je v současné době na šestitýdenním turné po severní Americe na podporu svého alba 'For the Birds', jež je v Irsku už zlaté. Kritikové, kteří kapelu vychvalovali za svou svéráznou tvorbu, oslavují jejich poslední album jako znovuzrození skupiny. Susan Phelan, z tištěné verze časopisu the Irish Emigrant, se v Dublinu setkala s houslistou Colmem Mac Con Iomairem a povídala si s ním o jejich posledním dílku. 
O názvu alba: "Natáčeli jsme album bez nějaké jednotící myšlenky, takže si o něm obchodníci mohli myslet, že bude "pro kočku" (to výraz 'for the birds' znamená). Může to mít ale i jiný význam - "pro kočky" (ve významu "pro holky"). 
Přípravy na natáčení alba probíhaly v domě kamaráda v krásném prostředí Ventry v hrabství Kerry. Kapela plně těžila z toho, že nijak není omezována, jak tomu bývá ve studiích: "Když natáčíš mimo obvyklé prostředí studia, je všechno méně formální a výsledkem jsou přirozenější, vyrovnanější, velmi proměnlivé, radostné a uvolněné nahrávky. Když chtěl někdo dělat jednu určitou věc, zbytek kapely mohl klidně odejít ven, na procházku, do hor nebo na pivko. Nemuseli jste se pořád dívat na hodiny, které ukrajovaly čas někoho jiného."
Z Kerry se skupina vydala spolupracovat se známým producentem Stevem Albinim. Jak moc se lišily zkušenosti z práce v Chicagu od těch z Ventry? "Nahrávání je jako fotografování. Všechno si připravíš, ale něco vždycky bude jinak. Dohodli jsme se, že na to nebudeme myslet, že nebudeme srovnávat. V Chicagu to bylo tak, že jsme vždycky hráli live, a to byla výzva a vzrušovalo nás to."
Jednotlivé skladby jste nahrávali těsně poté, co jste je napsali. Bylo to takhle snadnější? "Jo, bylo to lehčí v tom, že z něčeho, co vzniklo v Glenově ložnici, se mohly změnit v něco jiného v Kerry a v něco třeba úplně odlišného v Chicagu. Když vytvoříte kontext, který vede k chytlavosti, pak když hodně hrajete se stejnými lidmi, vše je přirozené a není třeba slov."
Vypadá to, že je skupina s výsledkem spokojena. Zpěvák Glen Hasard prohlásil, že "to je vlastně upřímnáná nahrávka zachycující, kde jsme se právě nacházeli, není to nic šitého na míru pro někoho jiného, jen pro nás." Producenta Stevea Albiniho si váží jako "velmi otevřeného a přesvědčeného muže - jediného člověka z hudební branže, který byl otevřený a nechodil kolem horké kaše."
Kapela se teď cítí osvobozená, protože nejsou vázaní žádnou nahrávací smlouvou. "Teď jsme nezávislí, máme své každodenní porce úkolů a víc si uvědomujeme, co se děje. Jsme všichni vyrovnaní a uvědomujeme si, že osud máme ve svých rukou, ne v rukou nějaké komise, co se schází někde v zahraničí. Naštěstí se nacházíme v pozici, že si můžeme v Irsku vydělat dost peněz, abychom mohli odjet na šňůru po Státech, Austrálii a Evropě. To je ta největší výhoda."
The Frames se už dlouho snažili natočit takové album. proč jim to trvalo tak dlouho? Colm filosofuje a říká, že předchozí alba byla součástí "křivky ve zdokonalování. Kdyby nás předešlé roky měly mrzet, bylo by to špatné, protože nám všem poskytly mnoho neocenitelných zkušeností," říká. 
A je nové album opravdu takové, jaké ho kapela chtěla mít? "No jasně," s úsměvem odpovídá Colm. 
Susan Phelan  (Emigrant Online), 16.9.2002